Deník
21. LISTOPADU 2004
Afro
včera jsme si přivezli novou potkanku z chovatelské stanice edrimea v praze. je moc hezká, malá čiperka, jen co přijela k nám, začala hned vyvádět. jako by jí ani nevadilo, že je někde jinde, hrála si úplně bezstarostně. už v autobuse jsme ji pustili z přepravky, chvíli zkoumala vše kolem a pak mi zalezla do svetru a až do konce v něm spinkala:)
jmenuje se afro, je to rex, berkshire. narodila se 25. 10. 2004.
začali jsme ji seznamovat se sašou, ale ta dělala jako by o ni ani neměla zájem. jen ji očichala, a hned pospíchala dál. tak jsme je dali zas k sobě, aby neutíkaly, a pak už se k sobě měly jako kámošky. vypadalo to, že si navzájem nevadí. takže jsme je dali na noc do jedné klece, zdálo se nám, že opravdu nebude žádný problém. byla to klec saši, ale pořádně vymytá, trochu předělaná, aby si saša nedělala takové nároky. jenže jak se afro ocitla v kleci, kdykoliv kolem ní saša prošla, povalila ji na lopatky. to by ještě bylo v pohodě, ale když z ní saša nechtěla slézt, pořád na ni dorážela, odevšad ji vyhazovala, a nakonec jí vytrhla i nějaké chlupy, rozdělili jsme klec na dvě patra. chtěli jsme se aspoň trochu vyspat.
dnes jsme se rozhodli, že koupíme další klec a zatím ty dvě budeme mít zvlášť, dokud se neukáže, jestli se snesou a budou spolu bydlet, nebo budou muset být odděleně.
24. LISTOPADU 2004
Ema
situace vypadala stejně bledě jako po první probdělé noci, kdy byly afro a saša v jedné kleci. afro by si se sašou ráda hrála, jenže ta ji po chvilce hned napadne. takže jsme rozhodli, že pořídíme dalšího prcka aby si afro měla s kým hrát. a raději co nejdřív, aby pak afro až vyroste nedělala to co saša.
takže jsem obešla zverimexy a v jednom jsem našla chlupatou kouli asi tak 14 potkánků. byli všichni tak drobouncí, ale měli se celkem k světu, tak jsme jednu z nich zachránili. strčila jsem mezi ně ruku a čekala jak se projeví. někteří byli čipernější, jenže to byli kluci. a pak se mi zalíbila jedna která sama přišla, byla moc hezká. a když ji prodavačka chtěla chytit, začala poskakovat po akvárku jako malé trdlo. malý ďáblík:)
dali jsme jí jméno ema, je to standard, husky, a je neuvěřitelný drobek. když jsme ji přinesli domů, byla celkem zvědavá, když to srovnám se sašou a ájou, které byly taky ze zverimexu. ty dvě jen seděly v kleci a choulily se k sobě, kdežto emílek nás hned prozkoumala, a taky se hned (naštěstí) skamarádila s afro.
jenže… když jsme ji chtěli dát do klece, nastal drobný problém. ne v afro, ale v tom, že ema byla tak drobounká, že prolezla skrz mříže:) tak jsme ji dali k sašence, a klec jsme rozdělili na dvě části. nic moc, ale je to jen dočasné řešení. až jí povyroste hlavička, může se přestěhovat k afro:)
9. PROSINCE 2004
pořád vše při starém. afro má klec sama, ema a saša jsou odděleně v jedné. ema už celkem povyrostla, za týden přibrala 25g. taky jsme zjistili že už může být v kleci s afříkem, jenže… už víc jak týden je emilka nemocná, začalo to tím že pořád kýchala, tak jsem ji vzala k veterináři a tam dostala antibiotika. když šla na první kontrolu, vzala jsem rovnou i sašu, taky trochu kýchala a navíc se pořád drbala. takže saša dostala stejné antibiotika a taky injekci proti parazitům. teď musí holky antibiotika dobrat a saša pak dostane další injekci. proto zatím musí být odděleně, a afro si na novou spolubydlící ještě chvilku počká.když jsem byla s emou poprvé u veterináře, zjistila jsem, že váží jen 45g! to je ale drobek:) ale jak jsem psala, v krátké době celkem přibrala, takže třeba bude za nějakou dobu aspoň trochu podobná baculka jako je afro:)
saša ale se svými výstupy nepřestala. když jsme měli jednou afro venku, afro se rozhodla, že prozkoumá klec kde bydlí ty dvě pískule. samozřejmě, že jenom zvenku. a jak tak lezla po kleci, saša se po ní jako už obvykle ohnala, jenže tentokrát ji doopravdy kousla do tlapky. afro jakoby nic, utíkala si dál, ale když jsme zjistili, že za sebou nechává krvavé stopy, okamžitě jsme ji drapli a začali panikařit. snažili jsme se zastavit krvácení, i když se to moc nedařilo… krve teklo jako na zabíjačce, měli jsme strach, přece jenom je to ještě malý myšák. afruši se samozřejmě pevné sevření nelíbilo, o to to bylo těžší… pořád sebou mlela a když jsme ji pustili, krev začala téct znova. nakonec se nám ale podařilo odvrátit nejhorší a když jsme asi tak po hodině dávali z přepravky zpět do klece, už to byla zase malá potvůrka čiperná. ráno už po zranění nebylo ani stopy.
Afro a Ema
musím doplnit charakteristiky našich potkanek, ty z prvních dnů nejsou ještě úplné, to jsme se teprve poznávali:)obě jsou to velké čiperky a zvědavky, ani nejde poznat, že je ema ze zverimexu. hned první den se s náma kamarádila a nebála se vystrčit čumák z klece. možná trochu pomohlo i to že jsme změnili techniku ochočování. ája i saša byly naše první potkanky, obě byly plaché a bály se vylézt. tak jsme je nechali v kleci a lákali je na různé dobrůtky. v podstatě jsme otevřeli klec a čekali až se odváží za námi přijít.
ale když pouštíme ven afro a emu, nenecháme je volně běhat po pokoji, ale vždycky si je vezmeme k sobě a nosíme je u sebe. i po těch 14 dnech co je máme zdaleka nemají prozkoumaný celý pokoj. možná tak sedačku, postel a to je tak vše, prostě je máme pořád u sebe. na zkoumání budou mít ještě dost času. ale rozdíl je vidět. samozřejmě, že to záleží i na povaze, s plachými potkánky by to tak jednoduché nebylo. základ úspěchu byl taky ten, že afro ani ema se nebály vylézt z klece. spíš naopak. a to je to co mají společné, nejsou to žádné domácí puťky:) stačí otevřít a už jsou pryč…
afro si s náma ráda hraje, zápasí s rukou, utíká před ní a zas se vrací, občas ji kousne, ale dá se to vydržet:) musí být všude kde se něco děje. kde je jídlo nebo člověk, tam je i afro. je ohromně společenská a zvědavá, vždy za námi sama přijde a chce si hrát. a taky je neuvěřitelně aktivní, sotva ji pustíme, už pobíhá po celém pokoji a nám se ji nedaří chytit:) třeba vidím, že afro je pod stolem, tak jdu pro ni, jenže než tam přijdu, afro už je na druhém konci pokoje a ani si toho nevšimnu.
ema taky ráda šmejdí kolem. je ale trochu lekavá, takže se občas schovává pod sedačku. sice se cpe z klece ven, ale nejraději se schovává někde pod mikinou či pod svetrem. anebo v rukávu. často za námi sama přijde a chce se u nás schovat, na rozdíl od saši, která za námi přijde jen když vidí, že by se tam něco mohlo dít. většinou se ema venku stará jen sama o sebe, ostatních potkanek si asi užije dost v kleci:)11. LEDNA 2005
konečně. holky už jsou asi týden spolu v jedné kleci. saša se nakonec umoudřila a vzala ty dvě potvůrky k sobě. vlastně teď mají dvě klece spojené dohromady, takže takový malý palác:) s afro už, zdá se, saša nemá vůbec žádné problémy, jako by ji brala jako rovnocennou, možná zanedlouho i dominantnější potkanku. to se dalo čekat, že afro jednou vyroste.. ema sice není o moc mladší, jestli vůbec mladší je (to nevíme), ale je pořád drobounká. sice taky pěkně povyrostla, ale na afro nemá:) asi proto ji saša bere jako malé trdlo a občas jí ještě ukáže kdo že je pánem.a jak se vlastně daly dohromady? přes vánoce jsme je museli vzít sebou domů, a jelikož byly v novém prostředí, nebyla saška už vůbec tak sebejistá. takže si zřejmě za tu dobu na sebe celkem zvykly. taky jsme ale prováděli výměnu klecí. a když jsem jednou, už zase na privátě, pustila ty dvě k sašeně do klece a ta si lehla na záda a nechala se obírat, věděli jsme, že je ruka v rukávě.